Společenstva:

Třída: molinio – arrhenaterea (Společenstva luk a pastvin na čerstvě vlhkých stanovištích)

Řád: arhenataria

        Herbářové  položky Okresního muzea v Olomouci dokladují výskyt vzácné orchideje  Goodyera repens vázanou na neporušené smrkové porosty.

Potencionální přirozená vegetace:

 Lipová dubohabřina (Tilio-Carpinetum)

        Tato jest výrazem současného ekologického potencionálu krajiny.

        Měla by se brát v úvahu při vodohospodářském plánování, při hodnocení stavebních či obecně urbanistických záměrů. Na odlesněných a znovu zalesňovaných plochách umožňuje znovu navrhnout odpovídající druhové složení dřevin.

        Jednotka sdružuje třípatrové, méně často čtyřpatrové lipové dubohabřiny s  příměsí přirozených porostů Picea abies, Populus tremula a Sorbus aucuparia. A to jak ve stromovém, tak i v keřovém patře. V něm se vyskytují hygrofilní i mezofilní druhy lesa. Tyto jsou hojné v bohatém bylinném patru, v němž převládá Stelaria holostea, Carex brizoides, Galeobdolon luteum, Galium odoratum, Oxalis acetosella, Poa nemoralis aj. Mechové patro je jen velmi málo pokryvné.

Druhová kombinace:

 E₃ - Picea abies (přirozený výskyt), Populus tremula, Sorbus aucuparia

Vyšší stálostí se vyznačují v E₃,E₂ - Carpinus betulus, Quercus robur, Tilia cordata

E₂ – Corilus avellana

E₁ – Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Campanula trachelium, Galeobdolon luteum, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Scrophularia nodosa, Viola reichenbachiana

        Oproti černýšovým a ostřicovým dubohabřinám (Melampyro carpinetum, Carici pilosae-Carpinetum), které jsou nejbližší mapovací jednotka se liší ve floristickém složení zejména přirozeným výskytem smrku, osiky a jeřábu a ústupem teplomilných prvků. Na rozdíl od Melampyro carpinetum obsahuje více vlhkomilných druhů lužních lesů (Padus avium, Sambucus nigra, Stachys sylvatica aj.).

        Vývojovým stádiem by byl s největší pravděpodobností svaz Sambuco-Salicion capreae.

        Na sušších, minerálně chudších půdách mírných elevací jsou maloplošně přirozeně zastoupeny acidofilní doubravy, ( Luzulo albidae-Quercetum, Abieti-Quercetum), méně již ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum).

Náhradní společenstva:

 lesní: smrkové a borové, méně modřínové kultury

keřová: porosty Sambucus nigra, Berberidion

luční: Milinietalia, Cynosurion, Arrhenaterion

ruderální: Gallio-Urticetea, Dauco-Melilotion, Sisybbrietalia

segetální: Aphano-Matricarietum chamomilla, Aethuso-Galietum

        Hospodářské využití těchto fytocenóz, které v přirozené formě zabírají asi 5% daného území není v dnešní době snadné, dříve se využívaly jako pařeziny. Dnes většinu ploch zabírá smrková monokultura. Rovinatější plochy jsou využívány jako pole, kde se pěstuje hlavně obilí, řepka olejka, cukrovka, mák, kukuřice, jetel aj.

        Louky jsou převážně vlhčí, vytvořily se po odlesnění vlhčích pozemků. V současné době jsou rovinatě položené pozemky odvodněny. Během totalitního režimu byly i naprosto nevhodné louky rozorány na pole. Dnes tyto nikdo neobhospodařuje a postupně na nich probíhají různá stádia sukcese.

      Význam těchto málo produktivních ploch, víceméně původních lesů, spočívá ve schopnosti udržovat vodní režim půdy a vlhkost vzduchu.

        Invazní druhy, které se zde vyskytují jsou např.: Carex brizoides, Sambucus nigra, Impatiens parviflora, Rubus fruticosus, Solidago canadensis aj.

______________________________________________________________

zpět na obsah