|
Popis
a návod na pěstování Obří himalájské lilie
Cardiocrinum giganteum (Endl.) Lindl.
Monumentální cibulovitá trvalka pocházející z Himalájí
v oblasti Barmy až Číny. Příbuzná a vzhledem podobná liliím.
Rod Cardiocrinum zahrnuje čtyři druhy popsané v roce
1913 a jeden brzy po válce. Nejpozoruhodnějším, zejména
velikostí květenství je právě Cardiocrinum giganteum.
Druh je podle oblasti výskytu a drobných taxonomických
rozdílů rozdělen na dvě variety – var. yunnanense a
var. giganteum. Druhá ze jmenovaných variet je
zároveň také vzrůstnější a proto i častější v kultuře.
Nicméně přes její oblíbenost, zejména u Anglických
pěstitelů, je vzácná a cibule bývají dosti drahé. U nás ji
lze pořídit jen u specialisovaných pěstitelů.
Z velikých cibulí vyrůstají růžice velkých přízemních
srdčitých listů. Mohutná květní lodyha dosahuje 2-3,5 metru,
vyjímečně až 4 metry. Přesleny vonných trubkovitých květů
jsou bílé, až čtvrt metru dlouhé, připomínající květ lilie.
Kvete v období prázdnin, doba plného rozkvětu trvá asi 2
týdny. Zprvu vztyčená poupata se po otevření sklánějí
k zemi. Ozdobné semeníky vzniklé po odkvětu se znovu vztyčí
do svislé polohy.
Pokud
nejsou cibule dostatečně silné kvetou až v následujících
letech. Mezi tím se kolem hlavní cibule vytváří množství
menších dceřinných cibulek, kterým obvykle trvá asi tři roky
nežli vykvetou. Po odkvětu mateřská cibule odumírá,
zanechávaje však kolem sebe množství různě velkých cibulí,
které postupně v dalších letech vykvétají.
Po
odkvětu zůstávají na lodyze působivé zelené semeníky
s množstvím plochých okřídlených semen. Po dozrání
z prasklých semeníků vypadávají. Semena klíčí dosti
opožděně, obvykle až po dvou obdobích chladu. Semenáčky
mohou kvést tak sedmým rokem. Proto je mnohem vhodnější
k rozmnožení rostlin použít četné dceřinné cibule.
V přírodě rostou v řídkých lesních porostech vždy se silnou
vrstvou humusu. Sázíme je proto do hlubokých, živných půd
s dostatkem propustného substrátu bohatého na humus. Měli
bychom se vyvarovat zvýšeného obsahu vápence, rostlina je
mírně vápnostřežná. Vhodná jsou polostinná zákoutí kde se
nedrží voda. Během vegetace je vláha žádoucí, poté rostliny
vyžadují spíše sušší stanoviště, které zajistíme drenáží či
polohou na svahu. Naprosto nevhodné jsou podmáčené půdy.
Optimální hloubka sázení, přesněji krycí vrstva je asi 5-10
cm. Vhodné je umístit cibule do mělké, miskovité sníženiny
kterou lze na zimu nakrýt napadaným listím či jinou vhodnou
ochranou před mrazy. Rostlina je doporučována do sedmé zóny
mrazuodolnosti, zahrnující naše nížiny. Vyjádřeno ročními
průměrnými minimálními teplotami: –12°C až –18°C. Podotýkám,
že jde o průměrné, nikoliv úplně minimální teploty, které
mohou dosahovat i nižších hodnot, přičemž škodlivé naopak
v nížinách bývá časté rozmrzání. Ve vyšších polohách jsou
tak rostliny chráněny sněhovou přikrývkou. Tu lze nahradit
například 15-25 cm silnou vrstvou mulče z listí kůry či
chvojí. Rostliny požadují dobré zásobení živinami, přiměřené
přihnojení např. rozloženou chlévskou mrvou se určitě
vyplatí.
Nejmenší vzdálenost mezi dvěmi rostlinami při výsadbě je asi
70 cm. Na bázi mateřských cibulí vznikají nové dceřinné
rostliny, tvoří se tak působivé kolonie, kde jsou rostliny
poměrně blízko sebe. Obvykle kvete pouze jediná, nejstarší
rostlina v kolonii a růžice listů ostatních jedinců
nepřekážejí. Vhodné je založit 3-5 takovýchto kolonií
pohromadě, které si vyžádají asi 1,5-3 m2. Okolí
takového porostu by mělo být prosté ostatních rostlin
vyšších 20-30 cm, obří květenství tak lépe vyniknou.
Pěstované typy jsou potomci přímých botanických sběrů
v divoké přírodě, nejsou přešlechtěny a netrpí zvýšenou
měrou chorobami a škůdci. Při rašení mladých listů mohou
požerem škodit plzáci či slimáci. Může se vyskytnu také
liliovníček (Lilioceris lilii), známý červený brouk
z lilií, který Cardiocrinum nijak nevyhledává a dává
přednost liliím v okolí. Hlízy mohou likvidovat hraboši či
hryzci.
Tato
krásná rostlina dosud není u našich pěstitelů více rozšířena
a známa, ale věřím že si zaslouží své místo jako
monumentální solitera pro trvalkové záhony. Nějaké
informace lze nalézt v meziválečném Zahradnickém
slovníku pod názvem Lilium giganteum či v novém Zahradnickém
slovníku naučném, dosti podrobně také na internetu
www.drozdin.cz, či jiných zahraničních stránkách.
|
